Největší legrace je vždy v Nepoměřicích. Tam se koná druhý ze tří podniků ASL. Stanuje, či jinak nocuje, se přímo na hřišti a v jeho bezprostředním okolí. Počasí tentokráte vyšlo skvěle, proti roku 2017, kdy hřiště utopil v sobotu odpoledne přívalový liják a nedělní finále se nehrálo kvůli bouřce, a proti vydatnému celonočnímu dešti vloni, byla ta letošní polojasná obloha jako pohádka. Dorazilo nás sice jen 9, ale na všechny zápasy se vždy podařilo ulovit někoho od soupeřů (v tomto případě spíše spolusquaterů). Mohli jsme tak odehrát všechny zápasy v deseti lidech a samozřejmě jsme na oplátku vypomáhali s doplněním do počtu jiným týmům, tedy vlastně týmu - Toucans aka Haviřům z Havířova, kterých bylo jen 7.
Nechali jsme si bohužel utéci hned první zápas a podlehli o bod Stingers OST, což nás, jak se později ukázalo, připravilo o finále. Museli jsme se nakonec spokojit pouze se 3. místem, stejně jako loni.
Po druhém turnaji se v ASL dělíme o 2. příčku s Old(j)elity, o bod za námi jsou na čtvrté příčce Mor a Mšice Morašice. Svařák ukáže, zač je v Pardubicích perník!
P.S.: sobotní privátní (plzeňská) grilovačka podlitá trochou toho havířského šňapsu a následný výlet do víru velkoměsta a tanec s Baronkami, byly the best of season ... zasvěcení vědí, tečka.
